|
|
Ke kořenům církevněslovanského písemnictví kláštera Na Slovanech
Čermák, Václav
Příspěvek se zabývá otázkou česko-chorvatských kulturněhistorických a literárních kontaktů, k jejichž zintenzivnění došlo po založení Slovanského kláštera v Praze v polovině 14. století. Pozornost je věnována především písemným zdrojům, z nichž čerpalo církevněslovanské a českohlaholské písemnictví, vznikající ve 2. polovině 14. století a na počátku 15. století v tomto klášteře. Autor nejprve představuje vývojová specifika církevněslovanského písemnictví v Chorvatsku a upozorňuje na historické okolnosti, které v severních oblastech chorvatského pobřeží umožnily rozvoj církevní slovanštiny psané hlaholicí pro římskou liturgii. Pozornost je věnována také rozvoji úcty k českým světcům v liturgických pramenech latinských a charvátskohlaholských, která ve většině případů dosvědčuje existenci jejich kultu v Chorvatsku již před 14. stoletím. Autor studie stručně připomíná jednotlivé liturgické příručky charvátskohlaholského původu, které se používaly pro slovanskou liturgii nejen v Chorvatsku, ale také ve Slovanském klášteře v Praze.
|
|
|
Píseň svatého Vojtěcha. Tradice písně Hospodine pomiluj ny, svatovojtěšská legenda a pražský Slovanský klášter
Slavický, Tomáš
Studie se zabývá dějinami recepce nejstarší české duchovní písně Hospodine pomiluj ny. Původ textu, poprvé zapsaného ve 14. století se dnes datuje do 10.-11. století, struktura textu i nápěvu je odvozena ze západního typu litanií v církevní slovanštině. Dějiny recepce této písně zahrnují její využití v různých funkcích, náležejících formě litanie (v rámci liturgie, při královské korunovaci, před bitvami, v čase nebezpečí, pro získání odpustků). Dlouhá tradice písně zahrnuje několik různých - i historizujících - redakcí. Dvě různé tradice recepce písně se krátce protly v liturgii Emauzského kláštera (s kostele zasvěceným mj. sv. Vojtěchovi, domnělému autorovi písně) ve 14. století. Lze doložit též souvislost mezi melodií písně Hospodine pomiluj ny a tradicí hlaholského zpěvu v Chorvatsku.
|
|
|
Nebeský klid. Role světecké intervence ve staročeské rytířské epice
Jaluška, Matouš
Studie se inspiruje dvěma současnými obraty v humanitních vědách, obratem k prostoru a obratem k náboženství, a zkoumá roli prostoru a jeho zabezpečení ve dvou staročeských rytířských romá-nech adaptovaných ze středohornoněmeckých originálů. Prvním z nich je Tristram, zahájený výpo-vědí o nebezpečí, které od cornwallského krále Marka hrozí králi, do jehož panství náleží mimo jiné rovněž „slovanská země“. Právě během této války se seznámí rodiče titulního hrdiny a tento je po-čat, jeho život sám o sobě je tedy produktem agrese vůči domovu čtenářů románu. Tragický konec příběhu o lásce Tristrama a Izaldy pak ztrácí část své pochmurnosti, neboť se ukazuje, že s Tristra-movou smrtí končí ohrožení pro domov. Konec vlády krále Marka a trvalost míru je totiž zajištěna vybudováním kláštera zasvěceného Panně Marii, kde jsou oba milenci pohřbeni a král Marek skládá sliby mnicha, odkázav dříve všechny své země mírumilovnému Kurvenalovi. Titulní hrdina druhého románu, Vévody Arnošta, začíná jako úspěšný mladý šlechtic pod ochranou císaře, který se oženil s Arnoštovou ovdovělou matkou. Žárlivost jej však dožene k vraždě a k pokání za ni. To má podobu dobrodružné cesty do Svaté země, kde se nakonec Arnoštovi spolu s družinou lidských monster podaří porazit babylonského krále ohrožujícího místní křesťanské krále. Příběh je vsunut mezi dva divotvorné hroby mocných žen, zesnulé císařovny Diany a svaté Ryngaty střežící Arnoštův hrob, na rozdíl od Tristrama tu však světecká moc neslouží jako prostředek k uzemnění nevhodných či ne-bezpečných sil, ale jako připomínka neustále přítomné moci Boží, k níž se lze vztáhnout v modlitbě a titulní hrdina se během svých cest projevuje především jako velmi výkonný modlitebník. Změny v českých textech ve srovnání s jejich německými předlohami vedou k vyššímu stupni náboženského angažmá, práce s tímto jejich rysem nám pak může lépe objasnit jejich roli v období „podzimu stře-dověku“ a vzedmuté religiozity 15. století.
|
|
|
Jazyk staročeských rukopisů Korunovačního řádu Karla IV
Jamborová, Martina
Korunovační řád Karla IV. byl pořízen nejprve v latinském znění (Ordo ad coronandum regem Bohemorum) a v druhé polovině 14. století přeložen do češtiny. Do dnešních dnů se zachovaly pouze opisy jak latinského, tak staročeského znění. Nejstarší staročeský dochovaný rukopis Korunovačního řádu Karla IV. je datován rokem 1396. Text Korunovačního řádu Karla IV. je vhodné vnímat jako písemné fixování zamýšlené ideální podoby korunovační ceremonie. Jedná se podstatě o mešní liturgický text. Staročeský překlad korunovačního řádu je přes četná překladatelská úskalí zdařilý. Jednotlivé variantní rukopisy dokládají historický vývoj češtiny, vykazují respekt k předloze a současně ojediněle přinášejí zajímavé individuální úpravy znění. Jazyk staročeského překladu korunovačního řádu je bezesporu obohacením pro středověkou češtinu.
|
|
| |
|
|
Emancipace češtiny jako kulturního jazyka za vlády Karla IV
Nejedlý, Petr
Během vlády Karla IV. prošel český jazykový systém řadou změn, které jej instrumentálně rozšiřovaly, funkčně obohacovaly a strukturně prohlubovaly. Část z nich byla projevem vnitřního vývoje jazyka, část vyvolaly vnější okolnosti kulturněhistorické povahy. Z hlediska celkového postavení jazyka, objemu funkcí, které plnil, a repertoáru vyjadřovacích prostředků byly pro tento vzestup klíčové podněty, které vyrůstaly z kulturní, politické a společenské situace navozené stylem, cíli a výsledky Karlova panování.
|
|
|
Karel IV. a Emauzy. Liturgie - text - obraz
Kubínová, Kateřina ; Benešovská, Klára ; Čermák, Václav ; Slavický, Tomáš ; Soukup, Daniel ; Šimek, Štěpán
Kniha shrnuje nejnovější poznatky o fundaci Karla IV. – klášteru Na Slovanech (Emauzy) a literární, především českojazyčné produkci doby Karla IV. Svými texty přispěli do knihy slavisté, muzikologové, bohemisté, literární vědci a historici dějin umění zejména z řad odborníků Akademie věd ČR. Texty vycházejí z příspěvků ze stejnojmenné konference z října roku 2016.
|
|
|
Emauzský cyklus a liturgie
Kubínová, Kateřina
Studie se snaží o nový pohled na malby Emauzského cyklu. Řešení je hledáno v souvislostech ikonografie a všední liturgie. Některé malby totiž pravděpodobně odrážejí liturgické obřady v klášteře.
|
|
|
Karmelitáni a slovanští benediktini na Novém Městě pražském
Benešovská, Klára
Obě klášterní fundace Karla IV. byly zajištěny papežskými listinami již roku 1346, dva roky před oficiálním založením Nového Města. Výběr právě těchto dvou řádů a jejich lokace v urbanismu budoucího města odpovídá jejich úloze v Karlově vizi nového centra římské říše a českého království. Na rozdíl od starších názorů autorka nevidí obě fundace jakožto projev snah mladého Karla pronikat s pomocí obou řádů do zemí schismatiků a nevěřících.
|
|
| |
host ::
RSS.